top of page
Vyhledat
  • Obrázek autoraVeronika Torová

Co skrývají Mlhy Avalonu

Aktualizováno: 2. 4. 2023


Jsem milovnice posvátných míst … láká mne, jak se vynořují příběhy a vzpomínky ze zamlžených kopců ...



Jedno z míst, které mne často volá, je tajemné místo v Británii … posvátný Avalon - místo, kde se kříží cesty poutníků, starých příběhů a mýtů. Místo, kde si vzpomínám na střípky sama sebe, kde se prolínají staré příběhy do reality všedních dnů a kde se propojuje viditelné s neviditelným.

A právě tam se tkají příběhy staré jak sám čas


Za dávných časů se na určitých místech, na vrcholcích hor a kopců skrytých v hustých mlhách, přes které nešlo téměř vidět, nesly zvláštní zvuky. Byly to signály a modrobílé světlo vyzařující z vrcholků kopců, které nebyly běžně viditelné. Bílé mlhy se rozlévaly po kopcích a dorůstající Měsíc byl předzvěstí toho, že přichází čas … Čas, kdy se otvírají Brány Avalonu. Čas, kdy tajemná Morgana-paní z Avalonu svolává ženy, muže, děti, kněžky, léčitele, druidy a druidky. Čas pro ty, kteří zaslechli hlas a volání své duše projít mlhami a rozvzpomenout si, pro ty, kteří mají odvahu projít bílými mlhami k avalonskému světlu, aby poznali co jim chce vlastní nitro vyjevit…

I Mně se vyjevil příběh, když jsem prostupovala mlhami a rozsvítila modrobílou louč:


Byla jednou jedna Kniha, Ukrývala se celé věky ve staré svatyni, kde byla chráněna před světem a zraky lidí, kteří měli zaslepená srdce. Jedna ze strážkyň Země - nositelka starého vědomí - Morgana, paní Avalonu, byla vyzvána a povolána tuto knihu najít. Musela projít mnohými zkouškami své víry, mnoho zakusila a přesto hledala dál - procházela vlastními stíny a musela projít mnoha Avalonskými mlhami. Často se jí o knize zdálo, jako by jí volala z útrob země.

Přestože Morgana vnímala jasnozřivým zrakem a měla mnoho možností prohlédnout za závoje stínů, stále neměla přístup k místu, kde spočívala a spala tato kniha.

Kniha byla totiž zapomenutým vědomím, které si kdysi kněžky a ženy pradávných kopců předávaly. S postupem času se na toto vědomí zapomnělo a předávalo se pouze řemeslo dávné magie, moudrosti a zaříkáváni rostlin…. Tyto kněžky už neslyšely pradávný DECH a TEP Matky země. Pomalu přestaly slyšet ten hlas, který zůstal tiše uspán v nitru země. Tato schopnost byla postupně zapomenutá v jejich krvi.


I Morgana ač obdařená magickou silou už neslyšela zcela ten Hlas ...


Hlas, kdy pradávné ženy, pramatky a kněžky pravidelně svolávaly tajemnými zvuky své děti, aby posvátnou písní Světla země spojily svá těla v nekonečnou vyživující síť Světla Matky země a sdílely se světem svůj sen Duše a píseň Země.

Byly to tajemné pulsy Země - vibrace, světelné proudy a Hlas Matky Země, která o úplňkové noci rozevřela svůj plášť - rozsvítila svá světelná těla a nechala je prosvítit úplňkovou nocí. Rozvibrovala světelná vlákna své nekonečné sítě, aby vyživila a propojila každého živého tvora na zemi. Matka Země - Gaia rozezvučela svou frekvencí po svých světelných sítích a tělech krystaly světa a nechala vyzpívat píseň Nového osudu ...


Ti, co měli otevřená srdce přijali tuto píseň světla a vyzpívávali ji dál. Stali se součástí velké proměny a zaznamenávali krásu světa a poklady života. Tito lidé udržovali harmonii a soulad po mnoho životů a generací.

S vývojem světa přišel stín a temný mrak, který zakalil srdce mnohým lidem, kteří odpojili a pustili posvátné nitě svého osudu. Některé krystaly se zakalily a sít Matky Země a její vědomí se uspalo.

Některé duše věděly, co přijde a dali si dobrovolný slib, že si v budoucnosti vzpomenou na tajemné knihy a krystaly, které sami sepsaly, protože věděly, že přijde den, kdy potemní nebe a sami zapomenou. Dali slib Matce Zemi a všemu, co bylo pro ně drahé a srdci cenné, že toto vědomí ponesou v sobě dál ať se bude dít cokoliv. Že si rozpomenou a budou znovu obnovovat krásu světa ..

Tato doba tenkrát opravdu přišla ...

Přišlo mnoho hrůz a zkázy, doba temna zahalila oblohu a zaslepila srdce lidí. Lidé zapomněli a odpojili sami sebe od vyživující sítě Gaii. Mnoho míst světa zešedlo a bylo zamknuto špatným zacházením, neúctou a nevědomím.

Až nastala doba, kdy přišel nový cyklus obrody. Mraky a stíny se začaly rozpouštět a zpoza kopců začaly znovu přicházet signály a sluneční paprsky vyzařovaly jinou frekvencí než dřív. Paprsky Nového Slunce začaly probouzet strážce a místa do nového vědomí. Začali si rozpomínat na to, kdo jsou a kam je volá jejich srdce. Začali se stávat poutníky a hledat ztracené střípky svého srdce, nitky svého osudu a knihy, které ukryly v podobě krystalů moudrosti nebo svitků, které se předávaly z generace na generaci.

A nyní si Morgana a další strážci vzpomínají na pradávné vědomí vyvěrající z hloubky země...na posvátnou knihu - která aktivuje hlas jejich duše napojující se na posvátný dech Matky Země. Mlhy Avalonu jsou hustší než kdy jindy a přesto přes závoje mlh je vídáno modrobílé světlo, které je intenzivnější než dřív.

Lidé se probouzejí z nevědomí a začínají slyšet hlas své duše a tichou píseň země. Ten tichý hlas, který aktivuje vzpomínky na tajuplná místa, krystaly a moudrost své krve, která v nich proudí. Vydávají se na pouť k Avalonskému světlu, aby zažehli v sobě světlo, rozpomněli si a uviděli svět novýma očima...






115 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše

Comments


bottom of page